Návrh na únosnost je součástí seizmického posouzení a zajišťuje, že styčník má dostatečnou deformační kapacitu.
Cílem návrhu na únosnost je potvrdit, že budova vykazuje řízené duktilní chování, aby nedošlo k jejímu zřícení při zemětřesení návrhové úrovně. Předpokládá se, že plastický kloub vznikne v disipativním prvku a všechny nedisipativní prvky styčníku musí být schopny bezpečně přenést síly způsobené plastifikací disipativního prvku. Disipativním prvkem je obvykle nosník v rámové konstrukci odolávající momentům, může jím však být například i čelní deska. Pro disipativní prvky se nepoužívá součinitel bezpečnosti. Mezní pevnosti disipativního prvku jsou přiřazeny dva součinitele:
- Ry – poměr pravděpodobné k minimální mezi kluzu – AISC 341-16 – Tabulka A3.1; editovatelné v materiálech
- – součinitel deformačního zpevnění
Pevnost v tahu disipativního prvku je zvýšena součinitelem Rt – poměr pravděpodobné k minimální tahové pevnosti – AISC 341-16 – Tabulka A3.1; editovatelné v materiálech
Diagram materiálu je upraven podle následujícího obrázku:
Zvýšená únosnost disipativního prvku umožňuje zadání zatížení, které způsobí vznik plastického kloubu v disipativním prvku. V případě rámové konstrukce odolávající momentům s nosníkem jako disipativním prvkem by měl být nosník zatížen My = CprRyFyZpl,y a odpovídající posouvající silou Vz = –2 My / Lh, kde:
- Fy – charakteristická mez kluzu
- Zpl,y – plastický průřezový modul
- Lh – vzdálenost mezi plastickými klouby na nosníku
V případě nesymetrického styčníku by měl být nosník zatížen kladnými i zápornými ohybovými momenty a odpovídajícími posouvajícími silami.
Plechy disipativních prvků jsou z posouzení vyloučeny.
