Návrhová kapacita je součástí seizmického posouzení a zajišťuje, že styčník má dostatečnou deformační kapacitu.
Cílem návrhové kapacity je potvrdit, že budova vykazuje řízené duktilní chování, aby nedošlo k jejímu zřícení při zemětřesení návrhové úrovně. Návrhová kapacita není součástí australské normy, proto se místo ní používá novozélandská norma. Předpokládá se, že plastický kloub vznikne v disipativním prvku a všechny nedisipativní prvky styčníku musí být schopny bezpečně přenést síly způsobené plastifikací disipativního prvku. Disipativním prvkem je obvykle nosník v momentovém rámu, může jím být však také např. čelní deska. Pro disipativní prvky se nepoužívá součinitel bezpečnosti. Mez kluzu disipativního prvku se vypočítá jako Fy,max = 0.9 ϕos ϕomfy, kde:
- ϕos – součinitel deformačního zpevnění; doporučené hodnoty jsou ϕos = 1,15 pro nosník v momentovém rámu, γsh = 1,0 v ostatních případech; upravitelné v operaci
- ϕom – součinitel nadpevnosti – EN 1998-1, čl. 6.2; doporučená hodnota je ϕom = 1,3; upravitelné v materiálech
Diagram materiálu je upraven podle následujícího obrázku:
Zvýšená pevnost disipativního prvku umožňuje zadání zatížení, které způsobí vznik plastického kloubu v disipativním prvku. V případě momentového rámu a nosníku jako disipativního prvku by měl být nosník zatížen hodnotami My = fy,maxWpl,y a odpovídající posouvající silou Vz = –2 My / Lh, kde:
- fy – charakteristická mez kluzu
- Wpl,y – plastický průřezový modul
- Lh – vzdálenost mezi plastickými klouby na nosníku
V případě nesymetrického styčníku by měl být nosník zatížen kladnými i zápornými ohybovými momenty a odpovídajícími posouvajícími silami.
Plechy disipativních prvků jsou z posouzení vyloučeny.
