V mnoha případech potřebujeme modelovat pouze určitý detail (část) konstrukčního prvku, například uložení nosníku, otvor uprostřed nosníku apod. Tento přístup může vést ke konfiguracím podpor, které jsou nestabilní, ale v IDEA StatiCa Detail přípustné (včetně případu bez podpor). V takových případech je však nutné modelovat také průřez představující napojení na sousední B-oblast, včetně vnitřních sil v tomto průřezu, které splňují podmínky rovnováhy. V určitých případech (např. při modelování uložení nosníku) mohou být tyto vnitřní síly určeny programem automaticky.
Mezi B-oblastí a analyzovanou oblastí diskontinuity se automaticky vytvoří Saint-Venantova přechodová zóna, která zajišťuje realistické rozdělení napětí v analyzované oblasti. Šířka přechodové zóny se určí jako polovina výšky průřezu. Jediným účelem Saint-Venantovy zóny je dosáhnout správného rozdělení napětí ve zbývající části modelu. Proto se výsledky z této oblasti v posouzení nezobrazují a neuplatňují se zde žádná zastavovací kritéria.
Hrana Saint-Venantovy zóny, která představuje seříznutý konec nosníku, je modelována jako tuhá, tj. může se natáčet, ale musí zůstat rovinná. Toho se dosáhne připojením všech uzlů MKP na hraně k samostatnému uzlu v těžišti průřezu pomocí prvku tuhého tělesa (RBE2). Vnitřní síly prvku pak mohou být zatíženy v tomto uzlu, jak je znázorněno na obr. 10.
